Je to tady. Jeden z nejkrásnějších dní v roce. Samozřejmě ještě narozeniny a takové věci. Ale tohle má prostě své kouzlo. Stromeček je nazdoben, dárky úhledně složené, rybí polévka hřeje v bříšku, linecké provonělo celý byt.
Já bohužel někdy trochu o Vánocích stresuju, ale moje mantra mi pomáhá. Rodiče pořád spěchají, snaží se aby bylo vše dokonalé a potom někdy trochu vyšilují, a takhle dochází k hádkám. I když už mně zvládla postihnout hádka i dokonce vánoční deprese, něco v tom smyslu, že jsem sama a takové věci, nemyslete na to.
Vánoce totiž nejsou o tom, aby bylo vše dokonalé, abysme dostali spoustu dárků, nebo abysme se pořádně najedli. Spoustě lidem uchází ten pravý původní smysl tohoto svátku. Nemyslím tím narození Krista, ale to, že lidé si o Vánocích mají odpouštět chyby, sbližovat se, dávat se dohromady, nebo utužovat své vztahy. Je to den, kdyby měla být celá rodina pohromadě, protože v dnešní době, je tak málo času a příležitostí...
Já jsem hodně romantický a citlivý člověk a snažím se vidět vždy věci tak jak by měly být, ne tak jak jsou. Všichni je vidí schované za závěsem, nebo uzamčené v truhle...
Takže otevřete dnes Všem svá srdce a nechte je nahlédnout do Vašich přání a tužeb, ať Vám je může někdo splnit. Protože když ne v tento den, tak kdy jindy? =)